Ráno přiletíme na Kansaiské mezinárodní letiště (zkratka KIX – u nás nepřesně uváděno jako Ósaka). Časový posun je v létě jen 7 hodin – v Japonsku totiž nemají letní čas. Uvítá nás klima, typické pro japonské léto, vzduch prosycený vůněmi a drnčením cikád. Z letiště zamíříme nejprve k Ósackému hradu, který byl v době svého vzniku (na sklonku 16. století) jednou z nejpromyšle­nějších pevností světa. Jak by ne, když jeho pán, Tojotomi Hidejoši přezdívaný Taikó, který si za jeho zdmi užíval čajový obřad ve zlaté čajovně, měl ambici stát se novým světovládcem. Oběd: ósacké speciality podávané v restauraci.

Po bombastické Ósace se nám císařské Kjóto bude zdát smířlivě důvěrné – a s chutí vydechneme ve stínu jeho svatyní.

Pokud počasí dovolí, bude slavnostní večeře na uvítanou připravena v romantickém prostředí pod širým nebem, kde je osvěžující nejen večerní vánek, ale i šumění vody proudící přímo pod námi…

2. Noc: Kjóto (hotel).

Po včerejším náročném letu a setkání s moderní ósackou aglomerací a ambiciózním hradem si dnes budeme chtít co nejvíce užít relaxovanou atmosféru kjótských chrámových zahrad – jejich spektrum je neskonale široké: Od úpravných „dvorečků“ o velikosti několika čtverečních palců po monumentální krajinné scenérie, od suchých kompozic, tvořených výhradně kameny a pískem, až po gejzíry skvostně upravené zeleně a vodou skrz na skrz prosáklý čarokrásný mech. Oběd: tradiční nudle. Večeře: tradiční „samoobslužná“ úprava špičkového japonského hovězího masa (wagjú) metodou šabu-šabu případně suki-jaki v domáckém prostředí starodávné restaurace.

3.Noc: Kjóto (hotel).

Ráno se rozloučíme s Kjótem, kam se za tři dny opět vrátíme – velké kufry proto necháme na místě a vyrazíme jen na lehko. A pak už hurá do zcela protikladného světa – do velkoměsta Kóbe, které bylo již v 19. století proslulé svou unikátní kosmopolitní kulturou. Jeho cizinecké čtvrti a rezidence jsou vzácnými památkami na dobu počátků japonské internacionalizace. V roce 1995 zasáhlo oblast Kóbe a nedalekého ostrova Awadži ničivé zemětřesení. Dodnes je připomíná nejen památník v přístavu, ale i pozoruhodné interaktivní centrum. Na simulátoru si zde můžete vyzkoušet, jaké to je, když se Vám pod nohama chvěje zem otřesy o síle sedmi stupňů Richterovy škály. Z přístavu v Kóbe se vydáme obří lodí Sun Flower na další z japonských ostrovů, na Kjúšú, kde pro změnu pod povrchem bublá žhavé magma… Oběd: steaky z proslulého „Kóbe beef“. Večeře: formou bufetu na lodi.

4. Noc: kajuty na lodi.

Po vylodění nasedneme do mikrobusu, který nás během následujících dvou dnů postupně přiblíží k hrozivým i požehnaným místům, kde mocné síly země vystupují na povrch. Ostrov Kjúšú se totiž ze všech japonských ostrovů nejvíce dme, vře a bublá, neboť magma pod povrchem je tu velmi živé. Činné sopky sem tam vybuchnou, ale i když zrovna odpočívají, děsí od pradávna poutníky syčivými úniky páry a jedovatých plynů v oblastech zvaných Peklo. Právě zde nelezl po zákazu křesťanství v Japonsku na počátku 17. století smrt nejeden misionář, který odmítl zemi opustit. Na druhé straně zde už několik desítek let fungují unikátní geotermální elektrárny (jednu z nich – pokud to geotermická aktivita umožní – také navštívíme) a hlavně je zde největší množství horkých pramenů a zázračných lázních. V proslulém lázeňském centru budeme nejen nocovat a pochutnávat si na místních specialitách, ale hlavně si tu dosyta užijeme léčivých a relaxačních účinků posvátných pramenů. Po ozdravné lázni si, stejně jako domorodci, oblékneme slušivou jukatu (bavlněná obdoba kimona), která je jakýmsi lázeňským stejnokrojem pro všechny bez rozdílu.

Oběd i večeře tradiční.

5. Noc: lázeňský hostinec.

Po ranní lázni a stylové snídani bude opět připraven náš mikrobus, který nás vyveze co nejblíže vulkanicky aktivní oblasti hory Aso. Pokud to aktuální podmínky dovolí, vydáme se na malý výlet kolem kráteru – možná, že se nám povede zahlédnout i démonické, sytě zelené vroucí jezero v jeho nitru. Cestou si ale uvědomíme ještě jednu věc: Mladé symetrické kužely i momentálně aktivní kráter jsou ve skutečnosti docela titěrné ve srovnání s obřím kráterem dávné sopky (patrně největším na světě), z jejíhož dna vyrůstají. Ano, odtud je to vidět docela zřetelně: Desítky kilometrů čtverečních pastvin, několik měst a spousta vesniček, to vše opravdu leží uvnitř megakráteru, který místy dává najevo, že pod krotkou slupkou je stále ještě velmi živý… Sopečná aktivita ostrova souvisí ještě s jednou velmi významnou složkou japonské kultury: Právě zde od pradávna pod rukama kněží-řemeslníků dochází k přerodu ničivých sil země a ohně v požehnané artefakty: slavné japonské meče. Pokud to podmínky umožní, navštívíme v jeho dílně jednoho z proslulých dědiců zdejší mečířské tradice a podíváme se na tento tajuplný proces z blízka. A pak už dáme sbohem mikrobusu a přesedláme na rychlejšího oře – až na jih Kjúšú totiž vede jedna z nejmladších větví slavného šinkansenu. Superexpres nás za pouhou hodinu dopraví až do tragicky proslulé Hirošimy. Oběd: lehký turistický. Večeře: v hotelové restauraci v Hirošimě nebo Ósace.

6. Noc: Hirošima (hotel) / Ósaka (hotel) – podle programu následující den.

Letos v srpnu uplyne 80 let od okamžiku, kdy člověk otevřel Pandořinu skříňku těch nejničivějších sil a kdy nad japonskou Hirošimou, poprvé v dějinách lidstva, vybuchla atomová bomba. Pokud si toto výročí budete chtít připomenout přesně v místech, kde k tragédii došlo, jste zváni na pietní procházku Mírovým parkem a památníkem v Hirošimě. Pokud ne, máte jedinečnou možnost navštívit světovou výstavu EXPO, která se po 55 letech koná opět v Ósace. Po návštěvě Hirošimy bude balzámem na duši procházka alejemi rumělkových bran torii v kjótské svatyni Fušimi Inari těsně před západem slunce… Oběd: tradiční nudle nebo svačina bentó, večeře v kjótské hospůdce.

7.Noc: Kjóto (hotel)

Dnešní den bude zasvěcen poznávání všeho co, souvisí se životem na japonském císařském dvoře. Zvláštní střídmá elegance císařských sídel je unikátním svědectvím o vybraném vkusu panovníků a jejich dvořanů. Právě zde, v izolaci od okolního světa, po 1200 let zrála specificky japonská vysoká kultura, která je dodnes základem kánonu většiny japonských tradičních odvětví. Není to ale jen císařská noblesa – ke koloritu tradiční metropole zcela neodmyslitelně patří i mnohotvárné svátky. Záhy pochopíte, že nějaká slavnost je tu na pořadu doslova každý den. Do jejich realizace se zcela samozřejmě zapojují v některých případech desítky, v jiných stovky hrdých místních rodů, které si tuto štafetu dodnes předávají z generace na generaci. Sami se o tom budeme moci přesvědčit při slavnostech Saga tennó-sai ve svatyni Ume-no-mija taiša a zároveň si zde užít i nefalšované lidové veselí.

Oběd: kaiten-zuši (suši na pásu – fúze absolutní čerstvosti a moderních technologií), večeře v terénu na slavnostech dle vlastní volby (případně pro hladovce noční rámen).

8. Noc: Kjóto (hotel).

Když se řekne japonský čaj, většina znalců jedním dechem vysloví jméno městečka Udži nedaleko Kjóta. Zde se špičkový čaj po staletí pěstuje, zpracovává a zároveň prostupuje všemi vrstvami života, včetně klášterní praxe. Během naší návštěvy v Udži a okolí se pokusíme obhlédnout a zakusit všechny tyto aspekty. Sklizeň a následné zpracování čaje je – podobně jako naše vinobraní a následné zpracování révy – bohužel jen sezónní záležitost (odehrává se v květnu). Celoročně ale probíhá výroba unikátních propriet na čajový obřad (japonsky ča-no-ju). Podle momentální situace se pokusíme nahlédnout buď do výrobny práškového čaje mačča, nebo dílny tradičního cukroví wagaši – bez obojího se žádný čajový obřad neobejde. A samozřejmě nasát ovzduší čajových políček i atmosféru zenového kláštera. Právě zdejší styl meditace v sedě (zazen) je s počátky čajového obřadu neoddělitelně spjat – jak se ostatně budeme moci přesvědčit na vlastní kůži. Pokud to počasí dovolí, účastníme se po západu slunce tradičního nočního rybolovu za pomoci kormoránů.

Oběd: čajové speciality. Večeře: tradiční krabičky na lodi.

9. Noc: Kjóto (hotel).

Dnes se definitivně rozžehnáme s důvěrně známým Kjótem a vydáme se do vůbec nejvýznamnější svatyně v Japonsku – tajemné Ise džingú. Svatyně uprostřed posvátného háje je skryta zrakům prostých smrtelníků – z bezprostřední blízkosti na ni smějí pohlédnout pouze členové císařské rodiny. Není to náhodou: Tato svatyně je totiž zasvěcena jejich rodové pramáti a zároveň patronce celého japonského národa, sluneční bohyni Amaterasu ó-mi-kami. Již více než 13 staletí je každých 20 let ohromný komplex několika svatyní zcela rozebrán a v identické podobě, avšak z čerstvého materiálu, postaven znova – nejvýznamnější svatostánek dokonce vždy na sousedním pozemku. Paradoxně právě díky tomu se zde zachovala ve snad vůbec nejčistší formě v Japonsku původní starověká architektura. Pouhých pár kilometrů od mysteriósní svatyně můžete v zálivech členitého prostředí dodnes spatřit legendární lovkyně perel (křížovkáři jistě vědí, že se jím říká „ama“) a nejslavnější japonský perlařský koncern Mikimoto tu má dokonce svůj vlastní ostrov…

Oběd: místní mořské speciality (Ise ebi – spec. humr, příp. výjimečné druhy ryb). Večeře: v hotelové restauraci.

10. Noc: Kakegawa (hotel).

Od loňského roku (pravděpodobně v reakci na stupňující se nekázeň cizinců) existují nová, velmi přísná pravidla a omezení pro výstup na posvátnou horu Fudži. K tradiční obavě, zda výstup nezhatí taifun, tak přibylo další potenciální ohrožení. Nicméně pokud nám budou mocnosti příznivě nakloněny a vše klapne, určitě si odnesete z výstupu o to silnější zážitek. Věřte, že pro to uděláme opravdu vše, co bude v našich silách. Z městečka Kakegawa se přesuneme autobusem přímo na tzv. Pátou stanici, tedy místo ve výšce 2300 m.n.m., kde končí silnice a začíná pěší túra směrem k vrcholu Fudži (3776 m.n.m.). Pokud se do té doby situace nezmění, dáme na současné doporučení znalců a budeme tam už před jedenáctou dopoledne, aby se zvýšila naše šance, že se nám vstupní turniket nezaklapne před nosem. Nahoru půjdeme poklidným tempem, aby se tělo stačilo adaptovat a přibližně v polovině cesty absolvujeme povinný odpočinek v poutnickém útulku (aktuální doporučení zní dorazit kolem 16 h, povečeřet, v 18 h večerka, v 0:15 budíček, 0:45 start do druhé poloviny výstupu) a na východ slunce už bychom měli být bezpečně na vrcholu. Počítejte s tím, že zatímco dole na pobřeží může být kolem 30 stupňů, nahoře bude kolem nuly a velmi silný vítr. Cestou nahoru se tedy budeme postupně oblékat a cestou dolů naopak svlékat. Podrobné instrukce k výstupu dostanou všichni účastníci s předstihem v předodjezdových informacích. Hora Fudži je poutníkům přístupná jen od 1. července do 10. září (v tyto měsíce jsou cesty bez sněhu a ledu) – není tedy vyloučeno, že v době našeho výstupu už by mohl být na vrcholu i jemný sněhový poprašek. Nicméně nebojte se, po technické stránce jde „jen“ o vysokohorskou túru, nikoliv o horolezecký výstup, není proto zapotřebí žádné speciální vybavení a schopnosti – pouze silná vůle a slušná kondice. Na vrcholu běžně potkáte osmdesátileté babičky (kterým silná vůle opravdu nechybí) – a do nedávna i slečny v lodičkách (dnes už by je přes turniket nepustili).

Ti, kdo se k výstupu neodhodlají, také nepřijdou zkrátka: Čeká je ubytování v atraktivním horském hotelu na úpatí Fudži (horalé se k nim připojí na druhou noc) a úžasné výlety panenskou přírodou a exkurze v podhůří.

Oběd: jídelna turistického centra na 5. stanici. Večeře: vydatná horská kuchyně v hotelu / kari s rýží v útulku.

11. Noc: noclehárna pro poutníky (lezci) / horský hotel pod horou Fudži (nelezci).

Půjde-li vše podle plánu, pustí se odvážlivci po dobytí vrcholu a děkovných modlitbách v tamní svatyni na procházku kolem kráteru a pak pozvolna dolů. Zpět na 5. stanici by je měl autobus vyzvednout přesně 24 hodin poté, co je tam vyložil, tedy kolem 11 h dopoledne. Kdo bude potom chtít dospávat a relaxovat v hotelu může – a pokud by se snad někdo cítil fit a náhodou by to časově vyšlo, mohl by se připojit třeba k exkurzi do známé destilerky.

Pokud si nelezci ráno přivstanou, mají šanci vidět neopakovatelnou siluetu hory Fudži ve vycházejícím slunci – samozřejmě bude-li na to počasí, což se stává málokdy, ale třeba budeme mít štěstí!

Přes den je pak čeká druhá polovina programu v podhůří – podle počasí a situace buď více přírody nebo exkurzí (v minulosti např. do skanzenu tradičních řemesel či zmiňované výrobny whisky).

Oběd v terénu. Večeře: vydatná horská kuchyně.

12. Noc: horský hotel na úpatí Fudži.

Hned ráno nás čeká přesun, který pocitově znamená obrat o 180 stupňů: Poslední tři dny našeho pobytu budou zasvěceny „tokijskému dobrodružství“. Program na tyto 3 dny doladíme společně podle Vašich preferencí – následující řádky jsou jedním z možných scénářů. Velice záhy se přesvědčíte, že Tokio, to nejsou jen pověstné mrakodrapy, přeplněné metro a výstřední mládež, ale i město módy, umění a odvážných urbanistických projektů. A překvapivě i město s bohatou historií.

Hned po příjezdu bychom měli absolvovat exkurzi do historické budovy Japonského parlamentu, směrem zpět na horu Fudži se můžeme podívat třeba z donedávna nejvyšší budovy na světě, tokijské věže Sky Tree (634 m). Mezi oficiální „must see“ patří samozřejmě i současné sídlo císaře – ovšem jen spoza příkopu, vnitřek je nepřístupný. A nejrušnější křižovatka na světě na Šibuji, mekka businessu v Maru-no-uči, večer pak čtvrti červených luceren…

Oběd a večeře: vše, co jsem dosud v Japonsku nezkusili.

13. Noc: Tokio (hotel).

Kdo si na Fudži zvykl vstávat ještě za tmy, může se vypravit na ranní dražbu tuňáků (začíná v 5:30) do nové supermoderní centrální tržnice na umělé pevnině Tojosu. Ta nahradila letitou tržnici v Cukidži s neopakovatelnou atmosférou – už to není co to bývalo, ale za podívanou to pořád stojí. V Cukidži nicméně zůstal „obal“ někdejší tržnice (tzv. Vnější tržiště) s vynikajícími rukodělnými rybími bistry a prodejnami nejrůznějších poživatin za lidové ceny. V Tokijském zálivu se snoubí budoucnost (nové výspy v moři s technologickými centry) s minulostí (unikátní krajinná zahrada kolem někdejší šógunské vily Hama rikjú). A když se vrátíme zpátky na „původní“ pevninu, věřte, nevěřte, stále tu ještě existují i fragmenty starého Tokia s autentickou atmosférou zašlých časů, které dokázaly přežít kobercové nálety na sklonku války i mnohdy agresivní urbanistické změny.

14. Noc: Tokio (hotel).

Poslední den pobytu je dnem na přání – budete si moci vybrat, zda navštívit společně některou z pamětihodností, atrakcí či kulturních programů (divadlo kabuki či bunraku, unikátní muzea, galerie…), zažít srocení fanoušků animé či atmosféru hýčkavé kavárny ve někdejší čtvrti elektroniky Akihabara a nebo dáte přednost dobrodružství „na vlastní pěst“. Ať tak či onak, doporučuji nezmeškat sraz na rozlučkový večírek, protože ten bude určitě stát za to…

Oběd: individuálně. Večeře: hostina v neopakovatelné tokijské atmosféře.

15. Noc: Tokio (hotel).

Dnes ráno se probudíme v Tokiu – a večer usínat už budeme doufejme doma. Je pondělí, takže cestou na letiště Narita se můžeme těšit na poslední ikonický zážitek z Japonska  – a sice nefalšovanou tokijskou dopravní špičku. A pak už jen poslední suvenýry a japonské laskominy do žaludku – a hurá do letadla. Strávíme v něm 14 hodin, které nám ale díky palubnímu cateringu, filmům a hlavně únavě z přehršle zážitků určitě utečou jako voda. A navíc: Podle hodin ve Vídni to byla jen polovička – cestovali jsme totiž společně se sluncem.

Dva obědy (dle japonského a evropského času) v letadle.

Noc: ve vlasti.